* Zažil jste už den bez telefonátů, který by se týkaly tragédie? Ne. Ale to se není čemu divit. Nejde jen o telefonáty, ale i o e-maily, vyřizování kondolencí, domlouvání mimořádné rady, přípravu sbírky, poskytování informací, přípravu smluv, komunikaci s policií. Kromě toho začaly pohřby obětí, které nechci opomíjet. Také řešíme veřejnou sbírku. Na druhou stranu už je potřeba, abychom se věnovali i jiným záležitostem ve městě. * Máte na to čas? Pořád moc ne. Ale je to lepší než před pár dny, kdy jsem běžné povinnosti musel úplně odsunout. * V prvních dnech po střelbě jste odpovídal na dotazy pozdě večer i brzy ráno. Odpočíval jste vůbec? Pravda je, že svůj soukromý život odsouvám kvůli práci na radnici i v Senátu dlouhodobě. Ale teď už jsem nebyl schopný dvě noci spát, nemohl jsem jíst. Jednal jsem s lidmi, kteří byli v bezprostřední blízkosti masakru a všechno se to na mně odráželo. * Ale vy jste působil navenek poměrně klidně. Byla to spíš obrana? Je pravda, že se málokdy rozčílím. Možná i díky tomu, že mám uvnitř mechanismy, jak stresové situace odbourávat. Čtyři roky v komunální politice a rok v Senátu mě zocelily. Myslím, že kdybych tyto zkušenosti neměl, tak by se to na mě asi podepsalo mnohem víc. * Může na podobnou situaci být starosta připravený? Nikdy. Ten šok na začátku byl obrovský. Nejhorší bylo přijmout jako fakt, že i v našem městě může dojít k tak nebývalému činu. * Obraceli se na vás i příbuzní? Osobně za mnou byla rodina střelce. Ale s příbuznými zemřelých jsem se nesetkal. Myslím, že vlna osobních jednání s nimi teprve přijde. Když budou potřebovat pomoc, jsem tady. * Co při tak psychickém vypětí pomáhalo vám? Velké množství práce. Soustředil jsem se na to, co všechno musím vyřídit, a nemohl jsem myslet na to, jak obrovská tragédie to je. Ten dopad se sice odsune, ale nezmizí. Hodně mě ale povzbuzují reakce místních lidí, za to jsem vděčný. * Volal jste zkušenějším kolegům? Na volání nebyl čas. V těch prvních dnech, kdy by to bylo nejpotřebnější, jsem se nemohl vymanit ani ze sevření médií. * Měl jste čas se odreagovat? Občas jsem se potkal s kamarády, se kterými jsme se bavili o úplně jiných věcech. To mi pomáhalo. Ale povzbuzující bylo i to, že se ozvali starostové. Například z Frenštátu pod Radhoštěm, kde měli zkušenosti s tragickým výbuchem, nebo z Karlovarska, kde před lety havaroval autobus u Nažidel. Od nich jsme dostali i manuál, jak postupovat. * Co psali? Že stojí za námi, protože jsem veřejně mluvil o tom, že jako úřad nedokážeme pomoci lidem, které někdo dlouhodobě terorizuje. A oni řeší totéž. Stejnou reakci desítek starostů jsem dostal i po stížnostech na komunikaci s policí. * Úřady už teď pečlivěji sledují sousedské soužití. Zaměříte se na to víc i v Brodě? Myslím na minimálně dva případy, které tady delší dobu řešíme. V jednom jde o fyzické napadání. Ale ukazuje se, že tito lidé jsou tak mazaní, že útočí beze svědků. A kde není svědek, jako by se to nestalo. * Co s tím uděláte? Znovu je asi předám policii. Ale předpokládám, že s ohledem na systém fungování, věc znovu posoudí a znovu se nic nestane. O tom jsem bytostně přesvědčený. Můžeme těm lidem dát jen pokutu, ale tím okolí neochráníme. * Je po týdnu Brod klidnější? Teď se ještě zvedla vlna solidarity a emocí v souvislosti s pohřby obětí. Ale pak už se to, myslím, uklidní a lidé budou napjatě očekávat výsledky vyšetřování i opatření, která se zavedou, aby se nic podobného nemohlo opakovat. Foto popis| Šok na začátku Pro starostu Patrika Kunčara bylo nejhorší přijmout fakt, že i v Brodě se může stát tak hrůzný čin. Foto autor| Foto: Jan Salač, MAFRA O autorovi| Jana Fuksová, redaktorka MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Zlínský kraj