I přesto, že se etická výchova jako vyučovací předmět zatím nestačila prosadit do povědomí našich občanů, stihla na sebe navázat několik mýtů. Nevím, zda to je etické výchově ku prospěchu či ke škodě, ale mám rád ve věcech jasno a rád bych, aby jasné, stručné a srozumitelné slovo zaznělo veřejně.
Etická výchova není založena na „prázdném“ filozofickém debatování mezi žáky. Jejím cílem je skrze zkušenosti a zážitky ověřenými metodami působit na postoje a způsoby chování našich dětí. Slušnost, schopnost pomoci druhému bez očekávání zpětné protislužby, ohleduplnost k lidem jiné kultury a názoru, to je jen průřez témat, kterých se etická výchova systematicky a důsledně chopila.
Pro ozdravění české společnosti je nutné, aby se etická výchova stala součástí našeho vzdělávacího systému. Rodiče mají obavy. Dětem přibudou další hodiny. Strach není na místě. Ředitelé dnes mají možnost několik vyučovacích hodin týdně volně využít. Mohou přidat další hodinu matematiky nebo vytvořit prostor pro nový předmět. To, že první případ je preferován - často na nátlak rodičů – je zbytečné připomínat. A tak dál budeme poslouchat sociology, kteří varují před narůstající agresivitou mládeže. Dále budeme vytvářet programy pro následné řešení sociálně-patologických jevů nebo se pozastavovat nad netolerancí v naší společnosti. Jak dlouho? Kdy pochopíme myšlenku T. G. Masaryka: „Vzdělání jen rozumové je málo, musí tu být soulad všech našich sil.“? Etická výchova samozřejmě není všelékem, který zhojí všechna společenská traumata. Je to ale vhodný a ověřený nástroj, se kterým mají pozitivní zkušenosti učitelé a rodiče v hospodářsky rozvinutých zemích, jako např. v Německu nebo Itálii, kde se předmět s obdobným obsahem a názvem vyučuje.
Etická výchova také není skrytým náboženstvím. Náboženská výchova je jiným nepovinným předmětem. Etická výchova stojí nad všemi světonázory, nejen těmi náboženskými, a jejím cílem je ve společnosti budovat vzájemnou toleranci, což je v dnešním globalizovaném a multikulturním světě přímo nutností.
Dalším omylem je myšlenka, že by etická výchova měla být součástí ostatních předmětů. Často zaznívá otázka, je-li nutné vytvářet nový vzdělávací obor. Ano, je. Ne kvůli učitelům a rodičům, ale pro samotné žáky. Oni potřebují mít jasno, že je tady hodina, ve které je teorie výsledkem debaty po předchozí osobní zkušenosti. Jak uvádí sami žáci, je jednodušší vypočítat příklad nebo se naučit poučku, než pracovat na vlastním sebepoznání, změně návyků nebo se učit překonat svůj egoismus a být prospěšný druhým a společnosti. Etická výchova na většině našich škol chybí. Co udělat, aby se to změnilo?

zdroj: Mgr. Pavel Motyčka