Učitelé na křižovatce!

Ty tam jsou doby, kdy nám česká filmová tvorba vykreslovala učitele jako moudré, úctyhodné, milé a přitažlivě roztržité lidi, kteří před svými žáky umí obhájit svoji autoritu. Moderní česká kinematografie k učitelům podle mého názoru již tak shovívavá není. Pedagogové jsou povětšinou představeni jako ti, kteří málo rozumí svým žákům a jednají pokrytecky, protože to, co jiným vytýkají, sami dělají. Na vynalézavé děti jsou jednoduše krátcí.
Jaká je ale skutečná situace? Kdo to je učitel? Jaký je jeho společenský úkol? Zvládají dnes učitelé svoji roli dostatečně? Při hledání odpovědí si musíme uvědomit, že moderní škola se postupem času stala křižovatkou široké škály problémů, které vyplývají z dnešní překotné, složité a relativizované doby. A právě učitel by na této křižovatce měl oproti dřívějším časům hrát stále více rolí. Měl by být informátorem, zprostředkovatelem komunikace v rodině, rádcem, vyjednávačem, vtipným společníkem... V záplavě nejrůznějších úkolů a požadavků pak může velmi rychle zapomenout na to nejpodstatnější, ale i nejtěžší ve své práci – že je na prvním místě „paidagogos“ - to je ten, kdo buduje cestu a doprovází. A kdo může druhé doprovázet? No přeci ten, kdo má jasno ve směru cesty, kdo má vyřešeny své základní problémy, protože během cesty by ho zatěžovaly, kdo je odpočatý a dobře připravený na cestu a kdo umí povzbudit druhé v problematických situacích svým příkladným jednáním. Učitel tedy dělá svou práci dobře tehdy, když na žáky nepůsobí jenom množstvím učených slov, ale především svým osobním životním svědectvím a příkladem. A tato skutečnost činí z učitelského povolání jednu z nejkrásnějších, ale i nejnáročnějších lidských činností. Inspiraci pro toto tvrzení jsem našel v církevním dokumentu Katolická škola na prahu třetího tisíciletí, kde se praví: „Učitelská činnost je jednání mimořádné morální závažnosti, je jednou z nejvyšších a nejtvořivějších činností člověka, neboť učitel nevtiskuje něco do mrtvé hmoty, nýbrž přímo do ducha lidí. Osobní vztah mezi učitelem a žákem, který se neomezuje na prosté dávání a přijímání, nabývá proto hodnoty nejvyššího řádu.“
Křižovatky ve společenském dění vždy byly, jsou a budou. O dalším vývoji vždy rozhodovali lidé, kteří se nebáli postavit na nebezpečné místo uprostřed nich. Mezi nimi nikdy nechyběli ti, kteří se zabývali vzděláváním a výchovou. Ne jinak je tomu i dnes. Obstojí? Splní dobře svůj úkol? To ukáže čas. Plody učitelské práce sklízí později někdo jiný.

zdroj: Mgr. Pavel Motyčka