Regulace je dle slovníku cizích slov „usměrňování, úprava, řízení, udržování sledované veličiny na hodnotě přibližně stejné nebo měnící se podle určitých podmínek či pravidel“.
Z hlediska poplatků ve zdravotnictví by se tato definice dala chápat jako omezení nadužívání zdravotní péče. Ano, snad, ale nevyplývá z toho pak logicky, že by poplatky neměli platit pacienti nutně potřebující právě proběhlé lékařské ošetření či vyšetření? Případně ti, kteří si právě v lékárně vyzvedli lék nezbytný ke zlepšení či udržení svého zdravotního stavu?
Zdá se vám to paradoxní? Mně také.
Skutečností ovšem je, že v současné době platí zákon (261/2007 Sb., část 40., §16, odst.1 a 8), podle něhož jsou pacienti povinni regulační poplatky platit a zdravotnická zařízení vybírat, jinak se vystavují nebezpečí uložení pokuty až do výše 50 000,- Kč. Ta jim může být uložena zdravotní pojišťovnou, u které je pacient registrován. Že jsou to zdravotní pojišťovny, které mají evidovat vybrané poplatky, je logické, neboť jsou to ony, komu je vykazována poskytnutá lékařská péče. V případě dosažení ročního limitu (kam se ovšem zdaleka nezapočítávají všechny poplatky a doplatky na léky, které člověk uhradí) mají částku přesahující tento limit pacientům vracet. To je další paradox! Proč vrací peníze ten, kdo je nedostal? Vždyť tento krok opět ubírá ze systému tolik potřebné finanční prostředky na platby za lékařskou péči. Regulační poplatky jsou totiž v plné míře příjmem zdravotnického zařízení, které péči poskytlo, zpět do systému z nich nejde zhola nic. Bylo sice v jednom z původních návrhů, že by se po zavedení poplatků snížily úhrady za vykázané výkony, čímž by tyto prostředky mohly být použity na jiné úhrady pojišťoven, k tomu ovšem nedošlo.
A tak se ptám. Pokud je pravda (statistiky určitě existují), že zavedení regulačních poplatků přispělo ke snížení vynakládaných finančních prostředků za opakovaně prováděnou lékařskou péči a s tím související výdej léčiv, účelným řešením by zajisté byl odvod těchto poplatků nebo alespoň jejich podstatné části zpět do systému na úhradu nákladné péče, případně následné péče, která je oproti jiným odbornostem silně podhodnocena. Vždyť jen náklady na léky vydávané na recept se oproti roku 2008 letos celorepublikově zvýšily o 30%! Z toho vyplývá, že celková částka vybraná na poplatcích určitě není nijak zanedbatelná. Řada slušných lékařů a lékárníků by toto řešení zajisté přivítala, neboť za prvé dobře ví, že jejich příjmy zdaleka nejsou „průměrné“ a za druhé by se při výběru tohoto poplatku cítili daleko lépe než nyní, kdy si připadají jako „výběrčí“, což v žádném případě nepřispívá v lékařství k tolik potřebné důvěře pacienta v lékaře či lékárníka.
Tak nevím, vážení zákonodárci, opravdu vidím tento nesoulad jenom já?
A jaké řešení nabízíme? KDU-ČSL je pro zdravotnictví, kde každý bude vědět, nač má nárok a kolik bude platit. Jak na to? Je nutné vytvoření standardů odborné lékařské péče a úhradových standardů nároků z veřejného zdravotního pojištění a jejich následné promítnutí do právní úpravy zdravotní péče. To také umožní definici nadstandardů a rozvoj komerčního připojištění na zdravotní péči. Namísto regulačních poplatků za položky na receptu navrhujeme vynětí levných léků na banální onemocnění z úhrad ze zdravotního pojištění. Dále chceme iniciovat zavedení jednotné výše doplatků v lékárnách za léky se zákazem reklamních a marketingových akcí u léků, které jsou plně či částečně hrazeny z pojištění.

Ing. Pavel Studeník Kandidát do PS PČR www.pavelstudenik.cz