V neděli 27. září 2009 jsme někteří z nás měli tu možnost na mezinárodním letišti v Brně – Tuřanech pozdravit papeže Benedikta XVI. při pastorační návštěvě v České republice.
Rád se s Vámi o tento nezapomenutelný zážitek podělím.
Po časném raním příjezdu do Brna nás nejdříve nemile překvapilo, že náš malý autobus poslala Policie ČR na odstavný pruh na dálnici poněkud dále, nežli si to mnozí z nás představovali. Bylo to tím, že jsme přijeli mezi prvními. Před námi bylo hodně autobusů zejména z Polska a Slovenska. V průběhu dne se však ukázalo, že brzký příjezd byl pro nás obrovskou výhodou. Měli jsme tak větší možnost výběru místa v daném sektoru, a tím i vyšší šanci být blíže Svatému otci. Po třech hodinách jsme se konečně dočkali přistání vládního letounu. Na velkoplošných obrazovkách jsme sledovali, jak papež Benedikt XVI. vystupuje z letadla. Jeho přílet doprovázelo slavnostní vyzvánění chrámových zvonů jihomoravské metropole a dělové salvy z hradu Špilberk. A protože se mše svatá konala vedle areálu letiště, mohli jsme za malou chvíli vidět, jak našeho milého hosta vítaly nadšené davy. Samozřejmě jsme se přidali i my, kterým to zatím bylo umožněno pozorovat jen z velké dálky nebo na velkoplošných obrazovkách. Jak milé bylo naše překvapení, když jsme za chvíli uslyšeli: „Jede k nám!“ A opravdu jel. Já jsem měl to štěstí, že se na mne ze vzdálenosti několika málo metrů podíval, usmál a vzájemně jsme se pozdravili. I když to byla jen malá chvilinka, stala se pro mne nezapomenutelným okamžikem. Věděl jsem, že přijel i za mnou. Bohužel můj bratr se tohoto setkání nedočkal. V ten moment jsem si vzpomněl na slova, která mi řekla jedna moje známá při jeho pohřbu: „ A teď se musíte dívat na svět i očima svého bratra.“

Poté následovala mše svatá. Brněnský biskup Vojtěch Cikrle přivítal vzácného hosta a řekl, že tématem dne – jak ukazuje symbol kotvy v ose areálu - je naděje. Dodal: „A naší nadějí je Kristus.“ Svatému otci poděkoval, že nás přichází v tomto vědomí upevnit a povzbudit. Mši svatou koncelebrovalo čtyřicet biskupů a tisíc kněží, z toho více než dvě stě ze zahraničí. Setkání se Svatým otcem se zúčastnilo asi 120 tisíc věřících.
Svoji promluvu zahájil Benedikt XVI. citací Matoušova evangelia: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím“. Pokračoval: „Ježíš zve každého svého učedníka, aby s ním zůstal, aby v něm našel posilu, oporu a útěchu.“ S tímto pozváním se obrátil především na naše liturgické shromáždění. Zdůraznil, že jediná jistá a spolehlivá naděje je v Bohu a že historická zkušenost ukazuje, k jakým absurditám dospěje člověk, když vyloučí Boha z horizontu svých rozhodnutí a svého jednání. Připomněl, že není snadné vytvořit společnost založenou na dobru, spravedlnosti a bratrství, protože lidská bytost je svobodným tvorem a jeho svoboda zůstává křehkou. Dále zdůraznil, že musíme svou svobodu stále znovu a znovu zaměřovat k dobru, a že nesnadné hledání správných řízení lidských věcí je úkolem pro všechny generace. Pokračoval slovy: „A proto, milí přátelé, jsme zde hlavně proto, abychom naslouchali slovu, jež nám ukazuje cestu vedoucí k naději; ba dokonce nasloucháme Slovu, které jediné nám může dát pevnou naději, protože je Slovem Božím.“
Jelikož jsme byli předem požádáni, abychom v průběhu mše svaté netleskali ani nemávali a zachovali tak její důstojnost, mlčky jsme naslouchali papežovým slovům: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Tato slova, napsaná velkými písmeny nad vchodem vaší brněnské katedrály, nyní Ježíš adresuje každému z nás a dodává - učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete pro své duše odpočinek. Můžeme zůstat neteční vůči jeho lásce? Zde, jako jinde, v minulých staletích mnozí trpěli pro věrnost evangeliu a neztratili naději. Mnozí se obětovali, aby vrátili důstojnost člověku a svobodu národům, když ve velkorysém přilnutí ke Kristu našli sílu budovat nové lidstvo. A stejně tak v současné společnosti mnohé formy chudoby vznikají z osamělosti, z nedostatku lásky, z odmítání Boha a z tragédie člověka, který si myslí, že si může stačit sám nebo naopak, že je pouhým bezvýznamným a pomíjejícím jevem. V tomto našem světě, který se ztrácí, když důvěřuje pouze lidským plánům, jedině Kristus může být naší spolehlivou nadějí.“ Dále Svatý otec dodal: „To je zvěst, kterou my, křesťané, jsme povoláni každodenně hlásat a dosvědčovat.“
Závěrem svého kázání se obrátil na nás na všechny, na mladé i dospělé, na rodiny, abychom opřeli o víru v Krista své rodinné, pracovní a školní plány, jakož i aktivity v každé oblasti společnosti. Řekl: „Ježíš nikdy své přátele neopustí. Ujišťuje o své pomoci, protože nic nelze konat bez něho, zároveň však vyžaduje, aby se každý osobně zasadil a šířil jeho univerzální poselství lásky a pokoje. Budiž vám povzbuzením příklad svatých Cyrila a Metoděje, hlavních patronů Moravy, kteří evangelizovali slovanské národy a svatých Petra a Pavla, kterým je zasvěcena vaše katedrála.“ Svá slova ukončil větou: „Kéž vás provází a ochraňuje Maria, matka Krista Pána, naše naděje.“
V závěru bohoslužby nám Benedikt XVI. udělil apoštolské požehnání. Poté jsme mohli sledovat, jak pomalu odjíždí na letiště. Nasedl do letadla, které v momentě nabralo výšku a zamířilo směrem ku Praze. Nadšené mávání rázem utichlo a letadlo za krásného slunného dne zmizelo z dohledu. V nás stále doznívala povzbudivá slova Svatého otce o naději a zůstal nám nezapomenutelný zážitek na celý život.

Pavel Studeník

ing. Pavel Studeník