Když se v druhé polovině devadesátých let prosadila reforma veřejné správy a na počátku tisíciletí se tato reforma skutečně zavedla, zdálo se, že Česká republika vykročila na cestu, která je dnes v Evropě zcela běžná. Výkon veřejné moci co nejvíce přiblížit občanovi a na obce a kraje delegovat pravomoci, které vzhledem ke znalosti regionu mohou lépe využít. Tento systém se osvědčil a ukázal se jako životaschopný. O tom svědčí také velmi rychlá identifikace lidí se svým krajem.

Ovšem někteří s tím zjevně nesouhlasí. Již v roce 2007 tehdejší vláda schválila věcný záměr zákona o vytvoření Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální správu, který měl převzít současné úkoly úřadů práce a obecních a krajských úřadů (v oblasti dávek v hmotné nouzi a dalších). Ovšem pro velký odpor, zejména starostů obcí s rozšířenou působností a krajů, nebyl nakonec realizován.

Teď se sny o silných centrálních úřadech, které konečně do celého systému veřejné správy vnesou pořádek a efektivitu (podle názorů jejich zastánců), vracejí zpět.

Ministerstvo práce a sociálních věcí v nedávné době představilo návrh reformy sociálního systému. Jedním z jejích bodů je centralizace Úřadů práce a sjednocení výplat dávek právě pouze na Úřadech práce – v současnosti pověřené obce vyplácejí např. dávky pomoci v hmotné nouzi. Došlo by tak ke snížení dostupnosti úřadů, a to právě pro nejchudší a nejpotřebnější a pro občany se zdravotním postižením. Rovněž ministerstvo průmyslu a obchodu letos v lednu představilo návrh na optimalizaci výkonu státní správy v oblasti živnostenského podnikání. Jeho podstatou je centralizace, vytvoření jednoho superúřadu a snížení počtu pracovišť. Pouze ve Zlínském kraji by to např. znamenalo radikální snížení dostupnosti živnostenských úřadů. Ze současných 13 pracovišť by se jejich počet snížil na pouhá 4 pracoviště.

Současná vláda tak začíná plnit sny mnoha ministerských úředníků a ministrů samotných. Ve sporu o centralizaci nebo decentralizaci veřejné správy totiž nejde ani tak o to, který systém je lepší pro společnost, ale který systém komu a jakou moc dává. Vytvoření centrálních superúřadů jednoznačně nahrává těm, kteří ovládají centrální úřady. V současném sporu o podobu veřejné správy tedy nepůjde primárně o efektivitu a pořádek, ale o koncentraci moci. Doufám, že to většina společnosti prohlédne a proti podobným návrhům se postaví odmítavě.

Se souhlasem autora převzato z blogu: http://ondrus.blog.idnes.cz/c/176803/Soucasna-vlada-plni-sny-ministerskych-uredniku.html