Mezi nejvýznamnější národní kulturní památky v majetku Zlínského kraje patří Soubor pozůstatků velkomoravské sídelní aglomerace Staré Město – Uh. Hradiště – Modrá a Památník protifašistického odboje Ploština. „Z kulturních památek pak především hrad a předhradí Malenovice, zámek Vsetín, zámek Kinských a kostel Nejsvětější Trojice ve Valašském Meziříčí,“ uvedl Jindřich Ondruš, náměstek hejtmana zodpovědný za oblast kultury a cestovní ruch.

Mezi další památky v majetku kraje zařadil Ondruš zámek Lešná u Valašského Meziříčí, hlavní budovu Slováckého muzea a galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti, zemědělské usedlosti v Topolné, budovu muzea v Kroměříži, nebo soubor lidových staveb ve vesnické památkové rezervaci Rymice – Hejnice. „Většina objektů, které kraj vlastní, byla získána převedením majetku státu,“ dodal Ondruš.

Jak kraj o památky pečuje? „Kraj jako takový nemá vlastní centrální organizaci, která by spravovala památky. Soustava orgánů a organizací státní památkové péče v České republice je zakotvena zákonem o státní památkové péči,“ uvedl Ondruš. Dodal, že státní památková péče je u nás vykonávána dvěma navzájem kooperujícími složkami. Na jedné straně jsou to správní úřady v hierarchickém uspořádání ve třech stupních, a to ministerstvo kultury jako ústřední správní orgán, od roku 2001 krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností, kterých je ve Zlínském kraji třináct. „Ty převzaly většinu působností po okresních úřadech, jejichž činnost byla ukončena v roce 2002,“ pokračuje Ondruš. Na straně druhé je to odborná organizace státní památkové péče Národní památkový ústav se svými územními odbornými pracovišti v jednotlivých krajích. Pro Zlínský kraj bylo vytvořeno pracoviště v Kroměříži.

VYUŽITÍ V CESTOVNÍM RUCHU DOMINUJE Podle Ondruše se Zlínský kraj již na svém počátku přihlásil ke svému movitému a nemovitému dědictví a začal o ně pečovat. Téma nakládání s kulturním dědictvím se stalo vážným tématem krajské politiky. Kraj říká, že využívá památky nejrůznějším způsobem, protože mají širší uplatnění a zejména využití než jenom v rámci cestovního ruchu, i když toto hledisko převažuje. „Samozřejmě je velká část využívána v rámci cestovního ruchu, například zpřístupněné objekty muzeí, expozice, výstavní prostory, ale některé objekty jsou využívány pro sociální služby nebo jako sídlo úřadů, jako tomu je například v případě budovy čp. 21 ve Zlíně,“ uvedl Ondruš. Dodal, že obecně lze památkově chráněné objekty využívat pro celou řadu nejrůznějších aktivit, ale je třeba mít na mysli vždy ty konkrétní památkové hodnoty objektu, které nesmí být v žádném případě ohroženy nevhodným využitím.

V posledních letech kraj prodal některé památky, například tvrz v Kurovicích, vodní mlýn Seibertův, které byly v jeho vlastnictví, ale nepotřeboval je bezprostředně ke své činnosti. Navíc tyto údajně převzal od státu ve velmi špatném stavebně technickém stavu a jejich rehabilitace by si byla vyžádala značné finanční náklady a následné využití by bylo velmi problematické. V současné době se uvažuje o možnosti pronájmu či prodeje stáje a sýpky v Rymicích.

Památky ve vlastnictví kraje jsou financovány jednak z prostředků kraje, jednak ze státních dotací a finančních prostředků Evropské unie. Kraj uvádí, že od svého vzniku investoval do svých památek stovky milionů, a to jak v rámci památkové obnovy, tak i údržby. „A samozřejmě finančních prostředků není nikdy dost, protože stavební a restaurátorské práce na památkách jsou obvykle několikanásobně dražší, než na standardních stavbách, a to z důvodu používání tradičních materiálů, původních technologií, ruční práce a podobně,“ uzavřel Ondruš.